Hlášky z dielu Závrať

Biggy: Enrico, vždyť už jsme to jednou zkoušeli a nevyšlo to. Proč by se to mělo tentokrát podařit? Jen proto že nutně potřebuješ byt?
Enrico: Když se lidé milují tak snad spolu mohou žít.
Biggy: Ale no tak. Tak se neurážej.
Enrico: Hm.
Biggy: Hm?
Karin: Já mám nápad. Musíš odsud odtahat ty svoje krámy. Váš byt je pro vás dva příliš malý a já sedím sama v obrovském baráku, kde na mě všechno padá. Proč se nenastěhujete ke mně? Mohli bychom si rotdeliť domácí práce a večer pak společně čumet na bednu.

***

Max: Gina! Rychle! No tak!
Gina: Sakra!
Max: Člověk je tu pořád za blbce.
Gina: A jak bys nazval někoho kdo hrabe seno pod startující helikoptérou? Hm?

***

Enrico: Směl bych drahým kolegyním položit otázku?
Biggy: No, když se tak zdvořile ptáš.
Enrico: Zajímalo by mě, co jste před chvílí mysleli tím mohli bychom mu vštípit smysl pro domácnost?
Biggy: To je jednoduché. Denně snídaně do postele, nechat se probudit polibkem.
Karin: Menší domácí prácičku a abychom nezapomněli na to nejdůležitější.
Enrico: Co nejdůležitější?
Karin+Biggy: Stále dobrou náladu.

***

Jens: Je tu dusno?
Gina: To ti tedy řeknu.

***

Gina: Mimochodem na Jense fakt žárlit nemusíš. Je milý, ale ne můj typ.
Mark: Já nežárlím.

***

Biggy: Mohu si vzít i svou perskou skříň?
Karin: No jasně, je to venkovský dům.

***

(Peter shání pro Olivera v Höpplerové kanceláři plyšového medvěda)
Mark: Tady je. Prozradí mi někdo k čemu to Höpplerovi je?
Peter: To je fuk.

***

Max: Na mě si nepřijdete panstvo. Chtěli jste mi to tady zase rozfoukat.
Mark: Ale kdepak Maxi. Když to tady máš jako z cukru.
Max: No právě!

***

Jens: Teď je příležitost.
Mark: K čemu?
Jens: K jednoduché otázce a jednoduché odpovědi.
Gina: O čem to vlastně mluvíte?
Jens: No tak.
Mark: Hele, nechtěla bys se mnou zajít na večeři?
Gina: Hm?
Mark: Ano?
Gina: Uhm.