Hlášky z dílu Věřina smrt

(Peter si během letu všimne, že mu došly tabletky)

Peter: Sakra.
Thomas: Co se stalo?
Peter: Ale nic...v pohodě.
***
Muž: Co je? Proč se nemůže hýbat?
Peter: Pravděpodobně jste jí zlomil vaz, když jste jí sundával tu helmu.
Michael: Tobě přeskočilo nebo co?!?
Muž: Mohu jít s vámi?
Peter: Jak si to představujete? Nejsme cestovka. Zvážíme ji na kliniku Murnau.

***

Michael: Stůj! Co tě to popadlo? Proč si na toho chlapa tak řval?
Peter: Ten idiot jí neměl sundávat helmu. To snad můžu říct, ne?
Michael: Byl přece v šoku! Jednou provždy si vyprošuji kritiku chování účastníka nehody, ta ti nepřísluší.
Peter: Ale tobě přísluší dávat mi kázání.
Michael: Tak tohle si přehnal.
(na základně)
Peter: Furt poučuje.
Michael: Petře!
Peter: Hergot, měl jsem tomu debilovi říct báječně, udělal jste to bravurně, kdybyste jí pohnul hlavou trošku víc, byla by už mrtvá!
Michael: Co to tady plácáš? I kdyby by ti to desetkrát bývalo hýbalo žlučí, budeš v takové situaci držet zobák! Tohle bys měl vědět!
Peter: Nenechám si zacpat hubu!
(na základnu přijdou Gabriela a Ralf a hned za nimi Biggy)
Biggy: Vím, že jdu pozdě, ale mám sladkou...co se děje?
Michael: Zřejmě mi nechceš rozumět, Petře, takže znovu. Účastníkem nehody se nic vyčítat nebude, jasný? Fajn.
Peter: Výborně. Zbohem! Právě mi totiž padla. (vezme si od Biggy koláč) Díky.

***

(na falešném zásahu)
Gabriela: Vrátíme se. Všechno jsme prohledali.
Ralf: Jasný planý poplach. Někdo si z nás vystřelil, Gabi.
Biggy: Pro takový výstřelky nemám pochopení.

***

Věra: Už musím jít. Zítra odchází.
Thomas: Jo. Něco pro tebe mám. (vytáhne prsten)
Věra: Co to je? Ne, vždyť to je...myslela jsem, že si ho spláchl do záchodu, když jsem ti ho hodila na hlavu.
Thomas: Jo, jo, jo, já vím, já vím. Pak jsem v baráku rozebral půlku kanalizace. Strašně jsem smrděl.
Věra: Moc děkuji.

***

Thomas: Kde jste tak dlouho?
Gabriela: Věra? Jak dlouho je v bezvědomí?
Thomas: Nevím.

***

Thomas: Na co koukáte? Střídání!
Biggy: Správně. A Líza a Laura jsou náš nový letecký dorost.
Líza: Ne, nám se jen nechtělo jít do školy.
Laura: A táta říkal, že můžeme jít s ním.
Peter: Výborně. Hned se jdeme kouknout vedle k Maxovi, má tam totiž novou prima hračku. A kromě toho je tam tajná skrýš, kde je schovaná čokoláda.
Líza: Tajná skrýš s čokoládou?
Laura: Né tak nahlas.
Peter: Pojďte.
Ebelsieder: Dobrý den.
Thomas: Dobrý den, pane Ebelsiedere.
Ebelsieder: Dnes jsem s vámi nepočítal.
Thomas: Kolegové odsloužili dvojitou směnu a teď začíná služba mně.
Ebelsieder: Tím se netrapte. Požádal jsem o náhradního pilota. Za chvíli přijede.
Thomas: O to jsem se vás neprosil! Pane Ebelsiedere, když nebudu nic dělat, ale někde vysedávat, scvoknu z toho.
Ebelsieder: Dobrá. Pošlu toho pilota domů.

***

(během letu na místo zásahu)
Thomas: Opozdili se. Přiletěli moc pozdě.
Peter: Co tím myslíš?
Thomas: Nic. Řekni mi, kde leží ten zapadákov.

***

Thomas: (potom co zvedá obě své dcery) Vy jste ztěžkly. Kolik kil čokolády do vás Max nacpal?

Laura: Tolik jí zas nebylo.

Thomas: Ahá.

Lisa: Jenom dvě tabulky.

Laura: Strašně jsme se báli, že už se nevrátíš.
Thomas: Teď poslouchejte. Vždycky se vrátím. Slíbil jsem vám to. Neopustím vás, platí?