Hlášky z dielu Úder blesku

Karin: Kongres o zabezpečování ran? Taky mi o něm mohl něco povědet.
Gina: Ani mně toho o tom moc neřekl. Pozval...
Enrico: Nerad ruším dámy, ale támhle vpředu je ta stará fabrika.

***

Enrico: Nejsem dokonalý asistent?
Gina: To si.
Enrico: Asistujem při operacích a taky při opravách. Možná bych mohl být i instalatér.

***

Karin: Jak se cítíš? Můžu ti nějak pomoct?
Gina: Jo. Pořád dokola mi opakuj, že zlomená žebra nebolí.
Karin: Jak tě vůbec mohlo napadnout, že zlomená žebra bolí? Maximálně jen jako utržený nehet.

Gina: Víš to jistě?
Karin: Jasně. Věř mi, jsem doktorka.
Gina: No, když je to tak...

***

Karin: Jak je Gine?
Enrico: Je to tvrďaska, ale bojím se, že jí brzo dojdou síly.
Karin: Doufejme, že ne.

***

(když Jens volá Markovi)
Mark: Ano, Harland. No ahoj, Jensi. Ne, nerušíš, zrovna si...piju kafe. Co je?

***

Jens: Jdeme na to, starouši.
Peter: Je to na tobě. Já říct, ty letět.

***

Jens: Karin se o všechno postarala.
Karin: To je fajn, že jste tady. Proč jste jenom nepřiletěli dříve?
Peter: Promiňte madam, sedlali jsme koně.
Karin: Výjimečně vám to odpustím.

***

Gina: Tohle nebylo moc dobrý parkovište.

Enrico: Ne.

***

Karin: Tak, vaše komnata, madam.
(vtom si Karin a Gina všimnú marka, který spí na Gininej posteli)
Gina: Mužští vypadají vždycky tak nevinně když spí.
Karin: Ale problémy začnou, jakmile se probudí.
Gina: Někdy je třeba trošku je popostrčit. Dovez mě blíž.
(začne otevírat šampaňské)
Gina: Ticho. Už to mám.
(se šampaňským ostříkne Marka a ten se vzbudí)
Mark: Co se děje?
Gina: Promiň, ale nechtěli jsme začít bez tebe, miláčku.
Karin: To by nebylo zdvořilé.
Mark: Gino... ty...
Gina: Pozor, mám čtyři zlomená žebra.
Mark: Já je vyléčím. Od čeho jsem doktor.